„Minipivovary dnes fungují v mnohem složitějším prostředí než před několika lety. Vedle rostoucích nákladů čelí i nejistotě spojené s legislativními změnami. Přesto si české minipivovarnictví drží vysokou úroveň a přináší zákazníkům pestrou nabídku," říká Michal Voldřich.
„Myslím, že jsme se dostali do určitého přirozeného stavu, kdy přibližně stejný počet minipivovarů zaniká a stejný vzniká. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál, protože klesá návštěvnost hospod a restaurací," doplňuje.
Hospody se vyprazdňují, pivo mizí domů
Největší bolestí minipivovarů zůstává stav tuzemské gastronomie. V hospodách a restauracích se totiž prodá přibližně 85 % jejich produkce — a právě tento kanál se ztenčuje. Pro srovnání: velké pivovary uplatní v gastronomii asi jen 28 % výstavu, přičemž většinu piva — až 72 % — prodávají v obchodech. Minipivovary jsou tak na hospodách naprosto závislé. Podobně vysoký podíl gastro prodeje mají v Evropě ještě britské minipivovary, kde se přes restaurace a puby prodá kolem 81 % produkce.
Celková spotřeba piva v Česku klesla na historické minimum — průměrně 121 litrů na obyvatele za rok, meziročně pokles o 3,2 % (o 8 piv na osobu méně). Spotřeba na hlavu tak za posledních sedm let klesla ze 150 na přibližně 121 litrů. Ve srovnání s rokem 2019 se v Česku vyexpedovalo o 1,6 milionu hektolitrů piva méně. V restauracích a hospodách se přitom loni vypilo jen 28 % tuzemské spotřeby — zbytek putoval do maloobchodu a domů.
„Lidé se stěhují do garáží a obýváků," konstatuje Voldřich a dodává, že tento návrat ke covidovým zvykům nepřestává znepokojovat. Zákazníky z hospod navíc vyhánějí i ceny — průměrná cena oběda v Česku přesáhla 200 korun.
Výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tomáš Slunečko situaci shrnuje: „Lidé stále více konzumují pivo mimo hospody a restaurace. Mladá generace už tolik neholduje vysedávání po hospodách — jde o kombinaci faktorů, vedle růstu cen je to hlavně změna spotřebitelského chování."
Pro minipivovary je to existenční výzva. Stát přitom z piva prodaného v restauraci vybere přibližně čtyřikrát více než z piva prodaného v obchodě. Svaz minipivovarů se proto připojuje k iniciativě Českého svazu pivovarů a sladoven, která usiluje o snížení sazby DPH na čepované pivo zpět na nižší hodnotu, platnou před dvěma lety. „Je to rozhodně v našem zájmu, protože až zkrachují hospody, nebudeme mít kde prodávat," říká Voldřich bez obalu. Připomíná také, že pití v hospodách je ve skutečnosti i bezpečnější: případné pití nezletilých v nich pohlídají i ostatní hosté, zatímco nákup alkoholu ve večerce je mnohem hůř kontrolovatelný.
„Je potřeba vrátit pivo z garáží a obývacích pokojů zpět do hospod," opakuje svaz jako mantru.
Desítka táhne: výstav roste přes dekádu
Přes všechny obtíže mají minipivovary co slavit alespoň v jedné oblasti — rostoucí oblibě klasického českého ležáku. Pivo desítky (10 °Plato) zažívá v minipivovarech renesanci: zatímco v roce 2021 se ho v českých minipivovarech vyrobilo 35 613 hektolitrů ročně, v roce 2025 to bylo již 57 663 hektolitrů. To je nárůst o více než 60 % za čtyři roky. Zájem konzumentů o poctivou, řemeslně vařenou desítku tak zjevně roste — a minipivovary na tento trend reagují.
Stupňovitost není ohrožena, ale diskuse probíhá
Jedním z témat, které v posledních dnech rezonovalo pivním světem, jsou spekulace o možném zrušení tradičního označování piva podle stupňovitosti (°Plato) a jeho nahrazení systémem podle obsahu alkoholu (% ABV). Podle Voldřicha by tato změna po roce 2031 výrazně zasáhla celý obor. Český svaz pivovarů a sladoven přistoupil k věci opatrněji a 15. května 2026 vydal uklidňující stanovisko.
„V tuto chvíli neevidujeme žádný konkrétní legislativní návrh Evropské komise, který by rušil tradiční české označování piva podle stupňovitosti nebo stanovoval rok 2031 jako termín pro jeho ukončení," říká Tomáš Slunečko.
Evropská legislativa přitom dlouhodobě umožňuje členským státům používat různé systémy zdanění — jak podle obsahu alkoholu, tak podle stupňovitosti. Vedle Česka tohoto modelu využívají i Německo, Rakousko nebo Polsko. „Český systém stupňovitosti je součástí naší pivní tradice i spotřebitelské orientace na trhu. Označení jako ‚desítka' nebo ‚dvanáctka' jsou pro české spotřebitele dlouhodobě srozumitelná a pevně spojená s českou pivní kulturou," doplňuje Slunečko.
Svaz minipivovarů každopádně varuje, aby se situace nepodceňovala. „Opustit několik set let starou a zažitou kategorizaci piv by vyvolalo dezorientaci spotřebitelů a mělo velký dopad na český ležák!" zdůrazňuje Voldřich.
Nealko: z kompromisu na plnohodnotný produkt
Odvětví minipivovarů dává zároveň jasný signál o odpovědném přístupu k alkoholu. Klesá nejen celkový objem konzumovaného piva, ale i průměrný obsah alkoholu v něm. Dlouhodobě ubývá silných speciálů: u čtrnáctistupňových a vyšších piv, která zažila boom na přelomu tisíciletí, je pokles výroby u některých minipivovarů dvacet i více procent. „Nyní je pokles u některých takových piv, která se vaří v minipivovarech, kolem dvaceti i více procent," dokládá viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Miloš Hrabák.
Naopak raketově roste zájem o nealkoholická piva. Vaří je již 15 % minipivovarů — jako plnohodnotnou součást sortimentu, nikoli jako nouzové řešení. Technologicky jde o náročnější a dražší výrobu, takže se mezi minipivovary prosazuje vzájemná spolupráce: ten, kdo technologii vlastní, ji poskytuje ostatním. Pomáhají i nové kvasinky, které přirozeně produkují tak malé množství alkoholu, že výsledný nápoj spadá přímo do kategorie nízkoalkoholického.
„Podle našich průzkumů je nárůst pivovarů, které se pustily do nealka, skutečně úžasný. Je to ale pořád ještě malé procento a objem prodaného nealkoholického piva není zatím nijak velký. My to bohužel nemůžeme spočítat úplně přesně, protože celníci to neevidují, ale zájem o ně roste," vysvětluje Voldřich.
U nealkoholických variant jasně vede ochucená verze — čistě nealkoholické pivo si dá asi pětina konzumentů, zbylé tři pětiny sáhnou po grepu, citrónu, limetě, borůvkách nebo jiných příchutích. Ovocné příchutě se přitom prosazují i v alkoholických variantách. Daří se také kyselým pivům a lehčím pivním stylům.
„Nealkoholická piva procházejí v posledních letech výrazným vývojem. To, co dříve bývalo kompromisem, dnes často obstojí i v přímém srovnání s klasickými pivy. Je vidět, že se jim sládci začínají věnovat systematicky a s velkým důrazem na chuť i technologii," komentuje Voldřich.
Komunita, mladí lidé a evropský pohled
Průzkum organizace Independent Brewers of Europe (IBE), jejímž zakládajícím členem je Českomoravský svaz minipivovarů, potvrdil, že česká scéna je mimořádně živá. Celých 84 % zaměstnanců v českých minipivovarech je mladších 54 let. Česká republika navíc patří mezi evropské země s nejnižším průměrným obsahem alkoholu v pivu a s velmi vysokým podílem sudového a tankového piva — přes 85 %. Více než 75 % minipivovarů se aktivně účastní, dotuje nebo jinak podporuje místní kulturní a komunitní aktivity. Pivovar v malém městě tak zdaleka není jen výrobna piva.
Festival na Hradě letos nebude
Příznivce minipivovarů čeká v letošním roce jedna smutná zpráva: Festival minipivovarů na Pražském hradě, plánovaný na 12. a 13. června 2026, se neuskuteční. Důvodem je rekonstrukce Letohrádku královny Anny, kde se festival tradičně koná. Informaci organizátoři dostali příliš pozdě.
„Nabízené alternativní prostory bohužel neumožnily zachovat kvalitu a charakter akce, na které jsou návštěvníci i zúčastněné pivovary zvyklí," uvedl Jan Šuráň, ředitel festivalu a bývalý prezident svazu. Rekonstrukce má trvat tři roky, takže se festival příští rok přesune do nedaleké Písecké brány. Všem, kdo si již zakoupili vstupenky, budou peníze automaticky vráceny.
Zdroje: tisková zpráva Českomoravského svazu minipivovarů, stanovisko Českého svazu pivovarů a sladoven, průzkum IBE.
Ondřej Hampl
