Česká republika se pyšní tisíciletou tradicí a postavením jednoho ze světových lídrů v produkci chmele. Ročně se na rozloze přesahující 5 000 hektarů vypěstuje téměř 6 000 tun chmele. Více než 80% produkce zastává odrůda Žatecký poloraný červeňák s jemným aroma a charakteristickou chutí, známou zejména z plzeňského ležáku. Produkce českého chmele ale v posledních deseti letech výrazně kolísá, a to právě vlivem nestálosti počasí a nepravidelných srážek.
Do projektu PRO CHMEL je již dva roky aktivně zapojeno šest chmelnic na Žatecku. Tyto chmelnice byly pečlivě vybrány ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou, Chmelařským institutem a Svazem pěstitelů chmele ČR s cílem pokrýt co nejširší spektrum půdních a klimatických podmínek, charakteristických pro oblast pěstování chmele na Žatecku. Odborníci na těchto lokalitách nainstalovali půdní sondy, meteostanice a časosběrné kamery. Během vegetačního období jsou na chmelnicích aktivní speciální senzory, známé jako „chmelové EKG“, připojené přímo k rostlinám chmele. Tyto zařízení průběžně monitorují klimatické podmínky a během vegetačního období snímají vliv vnějších faktorů na růst plodiny, která má klíčový význam pro chuť a vůni piva. V budoucnosti se plánuje, že technologické řešení, které vznikne v rámci tohoto projektu, bude k dispozici i pro další chmelaře v České republice.
„Na základě měření jsme zjistili, kolik chmel potřebuje vody v různých fázích svého růstu a jak se tato potřeba vyvíjí v průběhu sezony. Poprvé v historii tak víme, že chmel ve vegetačním období spotřebuje v průměru 2 litry vody denně pro každý stonek, což znamená denně 10-12 litrů vody na celou rostlinu. Vedle toho jsme zjistili, jak dlouho voda vydrží v půdě s ohledem na různé typy počasí i jak rychle se vsakuje do hlubších vrstev. To dává základ k tomu, aby chmelaři věděli, kolik vody musí na pole dodat, aby rostlina nepřestala prospívat, vysvětluje Ivan Tučník, vedoucí projektu PRO CHMEL z Plzeňského Prazdroje.
Všechna data získaná na chmelnicích jsou aktuálně centralizována v online databázi, která je přístupná všem účastnícím se pěstitelům. Tímto způsobem získávají přehled o počasí v průběhu posledních dvou let, zahrnující teplotu, srážky, vlhkost vzduchu, směr a rychlost větru, sluneční svit a další faktory. Databáze dále poskytuje informace o vlhkosti a teplotě půdy v různých hloubkách, stejně jako o přírůstku biomasy na chmelnici. Během vegetačního období mají pěstitelé také přístup k údajům o vlivu počasí na průtok živin v rostlině, změny tloušťky stonku a úrovně stresu rostliny. Tato komplexní data umožňují přizpůsobit péči o chmel a alespoň částečně reagovat na klimatickou změnu, která v posledních desetiletích výrazně negativně ovlivňuje tuto plodinu.
„Nyní máme změřeno, kolik vody potřeboval v chmel v posledních dvou sezónách. Bohužel stále přetrvává problém s nedostatkem vegetační vláhy především na Žatecku, které leží ve srážkovém stínu Krušných hor. Navíc mnozí chmelaři nemohou v některých sušších letech odebírat vodu z řek. Takže bude třeba zajistit efektivní využití nedostatkové vody tak, aby ji chmel dostal v potřebném objemu především v kritických obdobích vegetace,“ doplňuje Pavel Donner z Chmelařského institutu, který se na projektu podílí od samého začátku.
Poznatky z prvního roku měření projektu PRO CHMEL letos na jaře aplikoval Václav Burger, jeden ze zapojených pěstitelů z farmy LUPOFYT s. r. o., a díky získaným datům kompletně upravil závlahu na své chmelnici v Chrášťanech. „Sledovali jsme vývoj vlhkosti v půdě za loňský rok a zjistili jsme, že chmel nám úplně vyčerpal vodu zejména v hlubších vrstvách půdy. Tato voda se tam však nevrátila během celého podzimu, zimy a ani jara, protože srážky byly nedostatečné. Ze zkušeností víme, že vláha po dešti drží v půdě dlouho. Proto jsme se letos rozhodli upravit celou strategii zavlažování a začali jsme už v březnu. Půdu jsme tak výrazně nasytili vodou ještě před sezonou na jaře, kdy jí ještě máme dostatek. A vláha nám v půdě vydržela i v době, kdy ji chmel potřeboval,“ říká Václav Burger a dodává: „Díky tomu byl výnos na chmelnicích, kde jsme využili data z projektu PRO CHMEL, 2,1 tuny chmele na hektar, navíc ve výborné kvalitě, zatímco v minulých třech letech z těchto chmelnic činil pouze 1,1 – 1,4 tuny na hektar. Výnos našich nezavlažovaných chmelnic byl v tomto roce 1,45 t chmele z hektaru.“
Díky dvouletému měření vznikla rozsáhlá online databáze, která zároveň slouží jako základ k vývoji speciální aplikace, jež chmelařům pomůže s pěstováním tradiční pivovarnické plodiny. Kanadská společnost TensoAI nyní finišuje s vývojem závlahového modelu – „mozku“ celé připravované aplikace. „Pomocí velkého množství dat, které jsme shromáždili v průběhu dvou let měření, jsme zpracovali prediktivní model, který na základě naměřených údajů a analýzy historických faktů umí předpovědět výnos a kvalitu pěstovaného chmele. Jde o uživatelsky jednoduchý nástroj. Chmelaři zadají cílený výnos a kvalitu chmele a systém jim na základě množství srážek, předpovědi počasí, půdních podmínek a dosavadní závlahy předpoví, kolik vody je ještě potřeba na chmelnici dodat v následujícím období. Chceme tak pěstitelům poskytnout pomůcku, která bude nejen na špičkové technické úrovni, ale především užitečná,“ popisuje Ramen Dutta z TensoAI.
Na jaře příštího roku bude k online databázi a závlahovému modelu přidána také uživatelsky přívětivá aplikace, poskytující přístup všem účastnícím se pěstitelům. Zároveň se plánuje rozšíření účasti na projektu o další tuzemské farmáře, kteří získají přístup k aplikaci a tím budou schopni efektivněji řídit zavlažování na svých chmelnicích. Tato iniciativa má za cíl podporovat udržení kvality a výnosů v tuzemském chmelařství, které je třetím největším producentem chmele na světě.
Zdroj: tisková zpráva Plzeňského Prazdroje
Ondřej Hampl
