Nejstarší dnes známé stopy po pivu jsou staré asi 13 000 let, pocházejí z izraelské jeskyně Raqefet z kultury zvané natufien. Lidé tehdy už žili usedle a sbírali planě rostoucí obilniny, přímo zemědělství ovšem ještě neprovozovali. Nálezy mají odpovídat zkvašené řídké kaši, zrní se předtím máčelo, sušilo, tepelně zpracovalo a až pak nechalo kvasit, takže proces už byl vícestupňový a docela sofistikovaný. (A co se týče té kašovitosti – ono ještě Sumerové pili pivo slámkou, bylo plné obilek apod. Čiré pivo je až mnohem mladšího historického data, dokonce souvisí i s tím, aby čirost byla vůbec poznat, tj. s pitím ze skla.) Bez chmele a s divokými kvasinkami byla u takového piva dominantní zřejmě chuť kyselá, možná sladko-sladovo-kyselá, snad připomínající dnešní piva pšeničná.

Pivo je náš chleba

Archeologové se trumfují v tom, zda objeví pivo starší než chleba (respektive než nějaké obilné/moučné placky/kaše) či naopak; tato otázka je pak součástí širší diskuse o tom, zda pivo náhodou nestálo za vznikem samotného zemědělství. Aktuálně zatím vede chleba, nejstarší zbytky podobného pečiva jsou staré 14 500 let (naleziště  Shubayqa, Jordánsko). Samozřejmě chleba ani pivo nepředstavují věci zrovna trvanlivé, takže pravděpodobnost dochování zbytků není velká a také jejich interpretace nemusí být jednoznačná…

Představa, že zemědělství vzniklo kvůli pivu, byla původně pokládaná za vtipnou kuriozitu, v poslední době ji však berou vážně i seriózní studie. Můžeme se v této souvislosti setkat i s bonmoty, podle nichž je zemědělství děsná dřina a než se takhle týrat, to radši riskovat smrt hlady. Pivo, to už je ale jiná motivace. Pouze pokud byla náhodou nadúroda a vše se nezvládlo vypít, posloužily obilniny i jako potrava.
O roli piva se uvažuje i při stavbě Göbekli Tepe, což je nejstarší známý monumentální chrám na jihovýchodě dnešního Turecka z doby před cca 11 000 lety. Tehdejší šéfové sotva měli mocenské prostředky, aby dokázali lidi k práci na stavbách přinutit, snad je tedy motivovali pivem. Některé genetické studie navíc naznačují, že právě někde tady mohla být poprvé pěstována pšenice. Nalezené zbytky zpracovaných obilnin se vykládají tu jako pivo, tu jako obilná kaše k jídlu. Každopádně chrám v celkem nehostinné krajině po jeho vybudování zřejmě navštěvovaly zástupy poutníků, takže šlo nejen o napojení stavitelů, ale i následných davů (nebo alternativně jejich nasycení).

Základ civilizace

Lze si snadno představit, že výroba piva byla tehdy i utajovanou technologií, obchodním tajemstvím nebo životním stylem spojovaným s vyšší civilizací. Např. v severní Číně (Mijiaya) byly objeveny zbytky piva staré asi 5 000 let, a to klasického piva vyrobeného z ječmene, který se zde jinak moc nepěstoval a možná ani nekonzumoval. (Vzpomeňte, jak se z Číny do Evropy později propašovalo hedvábí – třeba to s pivem/ječmenem bylo naopak?) Některé interpretace praví, že pivo bylo nápojem elit, bojovnických skupin, všech, kdo vytvářeli organizaci založenou na něčem jiném než na příbuzenství („opijeme se spolu na bratrství/zapijeme dohodu“). Jiné výklady zase zdůrazňují, že první pivo vyráběly spíše ženy než muži.

Nejstarší civilizace, tedy Mezopotámie a Egypt, měly jako svůj hlavní alkoholický nápoj právě pivo (i když mnohdy mohlo jít spíše o něco na způsob dnešního nízkoalkoholického kvasu, zase ale tehdejší lidé asi neměli schopnost metabolizovat alkohol jako dnešní Evropané, takže jim i verze s nižším obsahem alkoholu mohly postačovat). Ještě i v neolitickém Řecku se pilo pivo, nikoliv víno. Nástupu klasické „vinné“ kultury zřejmě také předcházelo víno datlové, v datlích bylo dostatečně cukru na to, aby kvasily celkem snadno.

V Egyptě v době vzniku jednotné říše (asi před 5 000 lety) fungoval už i první známý velkopivovar. Pocházel nejspíš z doby krále Narmera, který sjednotil severní a jižní Egypt. Nedávno objevená stavba ve městě Abydos obsahovala řady obřích mís i kvasných kádí a odhaduje se, že v jednom cyklu zde bylo možné navařit až 24 000 litrů. Z Egypta víme, že tehdejší pivo už obsahovalo i řadu příměsí, někdy mj. I mandragoru, která mu dodávala červenou barvu (v jednom mýtu je bohyně Sachmet, v jiné verzi Hathor, ve vražedném amoku takto oklamána: když narazí na rudou tekutinu, myslí si, že jde o krev, napije se a usne).

V mezopotámském eposu o Gilgamešovi podá nevěstka hrdinovi Enkiduovi pivo (a chléb), čímž se z něj stane z divocha málem na úrovni zvířete civilizovaný člověk (to samozřejmě nevylučuje, že pivo může způsobit i proměnu opačnou).

České pivní servisy

Když už se konečně dostaneme i do Českých zemí, jedním z nejstarších pivních nálezů je tu soubor nádob z Tišic u Mělníka, jsou o něco starší než 5 000 let. Podobné soubory byly objeveny také u  z Dřevčic u Brandýsa nad Labem či v Praze-Vysočanech. Čeští archeologové navrhují, že tyto nádoby („servisy“) sloužily k rituálnímu popíjení piva a v této souvislosti i přímo opakují možnost, že právě výroba piva představovala hlavní motivaci k pěstování obilnin.

Je to všechno fascinující, ale přece jen existují i důvody pivní nadšení poněkud brzdit. Možná pivo za vznikem zemědělství nestálo. Důvody ke skepsi jsou hlavně dva.
Za prvé, na Blízkém východě existovalo období tzv. prekeramického neolitu, kdy už bylo známé zemědělství, ale nikoliv keramika. Pokud by se obilí opravdu začalo pěstovat kvůli pivu, dalo by se čekat, že se rovnou objeví i hrnčířství.

Navíc zkvasit obilí není jen tak, jsou k tomu potřeba enzymy rozkládající škrob. Ty poskytuje ječmen. Ne snad, že by to jinak nešlo vůbec, ale je to trochu problém. Když dnes mluvíme o pšeničném pivu, znamená to pivo vyráběné ze směsi pšeničného a ječného sladu. V mnoha raných kulturách na Blízkém východě se pěstovala pouze pšenice, nikoliv ječmen, to úplně nenaznačuje prioritu piva před chlebem. (Mimochodem existuje ještě jeden trik, jak škrob zpřístupnit kvasinkám; enzym rozkládající škrob, amyláza, je přítomen ve slinách. V předkolumbovské jižní Americe se cosi na způsob piva, tzv. čiča, vyrábělo tak, že se kukuřice žvýkala a pak spolu se slinami plivala do kvasné nádoby.)

Nakonec i nálezy z Tišic spadají nikoliv do neolitu, ale až do následující pozdní doby kamenné (eneolitu) a dle reprezentativního mnohasvazkového díla Archeologie pravěkých Čech se u nás pivo začalo pít víc až právě v eneolitu, kdy se zvýšila produktivita zemědělství a nějaké obilí už přebývalo. Mohou to souviset i s tím, že středoevropský eneolit už byl obdobím hradišť a rozvrstvené společnosti, kde se pitky týkaly spíše elit.

I když se tedy názory na konkrétní roli prvního piva liší, ale o jeho dějinném významu lze jen sotva pochybovat. Drobný střípek na závěr: v době bronzové a železné je u nás známo, že tam, kde to šlo, se pěstovaly spíše „hodnotnější“ plodiny – tedy pšenice v nížinách, ječmen a žito ve vyšší nadmořské výšce apod. Ale zdaleka ne všude. Jedna z logických interpretací tedy zní, že v bohatých, úrodných krajích  bylo příčinou zájmu o ječmen právě pivo...

Pavel Houser