Bohumil Hrabal: Postřižiny
Když bylo Bohumilu Hrabalovi pět let, stal se jeho nevlastní otec František správcem v nymburském pivovaru. Zatímco dlouhé vysedávání ve školních škamnách dospívajícího Bohumila příliš nebavilo, život pivovaru mu učaroval. Tohle okouzlení pivovarským cvrkotem i vzpomínky na otce vložil do knížky Postřižiny, podle které později Jiří Menzel natočil svůj neméně slavný film.
Maryška v Postřižinách není ale jediná Hrabalova postava, která s radostí sáhne po oroseném půllitru. Takový dělník Hanťa z Příliš hlučné samoty si třeba chodí „doma i v práci pro pivo do džbánu jako obranu proti krásnému neštěstí“. A ať sáhnete po jakékoli Hrabalově knize, je vysoce pravděpodobné, že se v ní pivo alespoň jednou objeví.
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Švejka není třeba rozvláčně představovat. „Chytrý blázen“, voják, který plní doslova a do puntíku rozkazy svých velitelů, a taky Čech jako poleno. Nepřekvapí nás proto, že se v Haškově Švejkovi pivo popíjí hojně.
Sám Jaroslav Hašek byl údajně velmi častým návštěvníkem hospod a hospůdek. U piva taky založil nové politické uskupení - Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Dokonce vznikla i kniha dějin této skupiny, která si mimo jiné dělala legraci z řečnění a planých slibů parlamentní politiky. Té Hašek říkal „politika pivní“.
James Joyce: Odysseus
Vydáváme se za hranice. I v této slavné světové klasice, která se stala postrachem mnohých studentů a inspirací řadě spisovatelů, se setkáme s postavami popíjejícími pivo. Joyce, věrný svému irskému původu, měl zálibu zejména v Irish Dry Stoutu, tedy tmavém pivu s praženou, někdy až čokoládovou nebo kávovou chutí. I postavy v Odysseovi si proto nechávají do korbelů čepovat tmavé pivo. Ale ne ledajaké, pijí samozřejmě slavný dublinský Guinness. A pijí ho hodně.
William Shakespeare: Zimní pohádka
„Kvas královský je piva džbán!“ prozpěvuje taškář Autolykus ve hře slavného anglického básníka a dramatika Williama Shakespeara. A má pravdu, podle historických drbů si totiž anglická královna Alžběta I. s oblibou dávala k snídani trochu silného alu.
Otázkou ovšem je, jestli bychom dnes považovali za královskou lahůdku pivo, jaké asi mohl dostat Shakespeare nebo jeho panovnice. Sice bylo díky vaření často bezpečnějším nápojem než voda, protože nehrozilo, že v něm žijí bakterie, bylo ale taky kalné a mělo sedlinu. A nečepovalo se, ale nalévalo přímo ze sudu, takže by nám asi chyběla pěna.
John Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů
„Tekutý chléb“ nechybí ani ve světech, kde jsou běžná kouzla, dlouhověcí elfové a bojovní trpaslíci. Zvláštní zálibu v pivu mají v Tolkienově Středozemi hobiti, tedy malí človíčci, kteří holdují pohodlí, dobrému jídlu a pití a dýmkovému koření. Kdo zabloudil do jejich rodného Kraje, ten jistě ví, že nejlepší pivo mají v Zeleném drakovi v Hobitíně a U skákavého poníka v Hůrce. (A považte, dostanete ho tu celou velkou pintu!)
Právě v kouzelné Středozemi náš dnešní pivně-literární exkurz ukončíme. Kdo ví, možná se k němu zase příště vrátíme. A vám teď doporučujeme otevřít si dobré pivo a k němu knížku. Třeba některou z těch výše zmíněných.
