Česká nebo německá kuchyně ale není výjimkou. Například známý spisovatel Kingsley Amis (asi nejznámějším jeho dílem je humoristický román Egyptologové) se ve svém Manuálu každodenního pijáka (české vydání Plus, 2012) podivuje nad tím, jak vytrvale Britové pijí k jídlu víno a sáhodlouze na toto téma diskutují. Přitom typická britská kuchyně, všechny ty fish and chips, párky, fazole, bramborové kaše a masové pudinky, se přece evidentně hodí spíše k pivu...
Ke kombinaci piva a jídla lze v zásadě přistupovat dvěma způsoby: svůj k svému vs. protivy se přitahují. Máme si ke sladké palačince dát spíše sladké pivo tmavé, nebo naopak kyseláč či IPA pro kontrast? Vyžaduje pálivé jídlo celkem neutrální českou desítku, nebo pivo podobně výrazné chutě? Nezbývá, než aby si každý zkusil, který z obou přístupů mu vyhovuje více. Následující tipy vycházejí především z doporučení pivovaru Welzl v Zábřehu (https://www.zabreh-pivovar.cz/nase-piva/welzl-10-desitka-128/). Tento pivovar nabízí opravdu pestrou paletu piv, čili stejně tak i doporučených kombinací. Za druhé, jedná se o „tipy pro normální lidi“, s normálními jídly, v běžných cenových relacích, z běžných surovin; samozřejmě řada restaurací nabízí naopak zážitky vysoké gastronomie, kde se piva kombinují s mořskými plody, hlemýždi, lanýži či zvěřinou, samozřejmě za odpovídající cenu.Jak praví dlouholetá zkušenost ve shodě s doporučeními pivovaru Welzl, klasická výčepní desítka se nejlépe hodí k neméně klasickým studeným „pivním dobrotám“, jako je tlačenka, salám s cibulí a nakládaný sýr.
Tmavá a nasládlá piva včetně stoutů mají optimálně ladit s jídly jemně kořeněnými, i nasládlými, což mohou být různé speciality asijské kuchyně, kombinace masa a ovoce apod. Silnější piva tohoto typu pak mohou přímo doplňovat palačinky nebo ovocné knedlíky.
Pšeničná piva (nikoliv kyseláče) s jemně nakyslou chutí se dobře doplňují se sýry, zeleninovými saláty a rybou.
Ležáky plzeňského typu, obecně více hořká, ale současně plná spodně kvašená piva, zjemňují tučné maso – žebírka, knedlo-vepřo-zelo, koleno, bůček, škvarky zabijačkové speciality. Hodí se ale i k dalším tradičním českým hotovkám, svíčkové, rajské, koprové. Nejspíš i ke smaženému sýru nebo řízku.
Silná, hořká a spíše suchá piva typu IPA, APA apod. doplňují nejlépe jídla ostrá a kořeněná, především indickou, čínskou či mexickou kuchyni, ale i třeba stejky s pálivější omáčkou...
Když se vrátíme ke srovnání s párováním jídla a vína, zde se za vrchol vytříbenosti pokládá to, jak se s různými chody víno mění, obvykle od bílého přes růžové po červené (to k rybě, to k drůbeži, to k červenému masu, sekt může být přípitek/aperitiv…). U piva by se mělo postupovat od slabšího k silnějšímu a také směrem k těm více hořkým nebo tmavším/sladším – prostě chuťově výraznějším. Stejným způsobem se provádějí degustace.
V této souvislosti stojí ještě za zmínku samotná otázka míchání pivních stylů. Ať už člověk střídá různá piva k různým pokrmům nebo zkusí ochutnat všechno na pivním lístku, riskuje kocovinu, respektive žaludeční nevolnost. Je to dáno především tím, že organismus po konzumaci určitého nápoje provede jakousi biochemickou optimalizaci (tím se myslí hlavně úprava kyselosti žaludku) s předpokladem, že dál se bude pít totéž. Jako reakci na kyseláč se tedy žaludek nějak připraví na další kyseláč, když ale jako následující kousek přijde IPA, metabolismus to rozhodí. To, že člověk při vystřídání hodně značek bude pít malá piva, pomůže s ohledem na celkové množství alkoholu, problém metabolického chaosu však zůstane.
Naštěstí dnes už nejsou populární opulentní hostiny o mnoha chodech, 3-4 různé pokrmy snad mohou stačit jedlíkům i gurmánům, a stejné množství různých piv by vážnější následky zanechat nemělo. Osvědčeným doporučením je ochutnat pár piv, ale dál už po zbytek večera pít jen jedno (a obecně ta spodně kvašená jsou na delší konzumaci optimalizována lépe). Pokud někdo chce za večer vyzkoušet co nejvíce různých pivních stylů, nezbývá mu asi nic jiného, než se možnými následky smířit...
Pavel Houser
