Pivní vzdělání má mnoho podob

Současná vlna zájmu o různé pivní styly, minipivovary a domácí vaření piva vede ke zvýšené poptávce i po pivním vzdělání. To samozřejmě může mít různý účel i podobu, od vysokoškolského diplomu po certifikát školeného pivního someliéra.

Česká republika má v pivním vzdělávání samozřejmě tradici. Na pražské Technice se pivovarnictví začalo vyučovat v roce 1818. Dnes lze pivo a věci související studovat na několika vysokých školách. Řekněme, že studium genetiky kvasinek není ještě studium piva, takže bychom to mohli zúžit tak, že pivo se studuje tam, kde je také pivovar. Školní výukové pivovary mají Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Mendelova univerzita v Brně.

VŠCHT Praha:
Laboratoř pivovarství a sladařství na Fakultě potravinářské a biochemické technologie
https://ub.vscht.cz/veda-a-vyzkum/skupiny/pivo
Pivovar
https://www.vscht.cz/pivovar

Česká zemědělská univerzita v Praze
Výzkumný a výukový pivovar na Technické fakultě (neslouží ale primárně pro výuku „sládků“)
https://www.tf.czu.cz/cs/r-6968-katedry-a-soucasti/r-7464-ostatni-pracoviste/r-7465-vyzkumny-a-vyukovy-pivovar

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Pivovar na Zemědělské fakultě
http://pivovar.zf.jcu.cz/

Mendelova univerzita v Brně
Pivovar na Agronomické fakultě
https://utp.af.mendelu.cz/pivovar

Na výše uvedených odkazech lze získat i informace o tom, v jaké podobě lze na příslušných školách pivovarnictví studovat (a samozřejmě co dalšího vedle samotného piva bude třeba absolvovat). Primárně VŠ vzdělání v příslušném oboru ovšem neslouží k tomu, aby člověk pracoval v rámci provozu pivovaru, ale spíše vyvíjel další technologie, řešil optimalizace, dokázal kombinovat teoretický i ryze praktický přístup k problému. Vysokoškolské vzdělání technického/inženýrského či přírodovědného směru je navíc (možná překvapivě) do značné míry univerzální a hodí se i při práci v jiných oborech.
Pro ty, kdo se zrovna na vysokou školu nechystají, se kolem pivovarů na vysokých školách často nabízejí i (placené) kurzy (VŠCHT: https://www.vscht.cz/pivovar/kurzy-pivovarstvi, Jihočeská univerzita http://pivovar.zf.jcu.cz/kurzy-pro-verejnost/ atd.). Podobnou formu vzdělání nabízejí i další instituce, např. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský (https://beerresearch.cz/), kde se vyučují i senzorické semináře a degustace. Kurzy degustace piva nabízí např. i Český pivní institut (http://www.czeers.cz/). Některé z kurzů (samozřejmě i časově delší) mohou mít i status kurzů rekvalifikačních (Beer Academy: https://www.beeracademy.cz/pivovarnicke-a-sladovnicke-prace-rekvalifikacni-kurz/, Výzkumný ústav pivovarský a sladařský (https://beerresearch.cz/vzdelani-skoleni/rekvalifikacni-kurzy/). Pivní kurzy nabízí také řada pivovarů i minipivovarů. V tomto ohledu se každý může podívat na weby pivovarů v místě bydliště.

Nejen VŠ – Podskalská je legenda


Technologičtí odborníci v pivovarech i provozovatelé minipivovarů mají jako vzdělání často Podskalskou (vyšší odborná škola, střední škola…) v Praze. Jeden ze studijních oborů na SŠ je zde přímo Technologie piva, vína, lihu a nealkoholických nápojů.

O důležitosti, jakou má na této škole pivo, svědčí už to, že hned na domovské stránce instituce https://www.podskalska.cz/ se nachází oznámení o rekordu v místním minipivovaru: vyrobili zde (již v roce 2010) pivo s 42,5 % extraktu původní mladiny, které po naředění na 38 % dostalo název Podskalská pusinka 38. Nakonec: dnešní výuka výroby piva na Podskalské má tradici od roku 1868, kdy zde vznikla pivovarská škola středoškolského typu (historie viz https://www.podskalska.cz/vyroci150.aspx).

Podskalskou si zájemce může mimochodem vystudovat i dálkově. Podle získaných informací zde jsou k zájemcům o pivo velmi vstřícní a dosažené vzdělání uznají, takže absolventi jiných SŠ/VŠ nebudou muset např. skládat zkoušky z matematiky či jazyků a doplní si vzdělání čistě z hlediska pivní chemie.

Co může být pro řadu lidí důležité, pivo a příbuzné studijní obory nabízejí i další střední školy či učiliště, která se nacházejí i mimo větší města: např.
Sladovník – pivovarník: Albrechtova střední škola Český Těšín - https://www.albrechtovastredni.cz/pro-uchazece/obory/hotelove-a-gastro-obory/sladovnik-pivovarnik/
Výrobce potravin: pivovarník – sladovník: Střední odborná škola Litovel - https://soslitovel.cz/pro-uchazece-o-studium/obory/vyrobce-potravin-pivovarnik-sladovnik/

Každý chce něco jiného

Znalostí o pivu lze samozřejmě získat hromadu i řekněme nesystematicky: ochutnáváním, prohlídkami minipivovarů, exkurzemi, domácím vařením, diskusemi a pomocí řady dostupných knih a on-line zdrojů. Záleží hlavně na tom, jaké má člověk ambice: být poučeným konzumentem, provozovat domácí vaření piva pro vlastní potřebu a nebo již vařit pro veřejnost v rámci další firmy nebo provozovat vlastní minipivovar. V posledním případě je potřeba mít již nějaký „štempl“ o dosaženém vzdělání, pivovarnictví jako řemeslo není živností zcela volnou. To může znamenat vystudovanou SŠ nebo VŠ, příbuznou „potravinářskou“ VŠ nebo doloženou praxi v oboru. V opačném případě musí mít pivovar odpovědnou osobu, která tyto podmínky splňuje. Podmínkou není žádná pracovní smlouva, takže jako odpovědnou osobu může pivovarník prostě po dohodě napsat někoho známého, ten ovšem ručí za případné pohromy. (Rady: legalizace pivovaru z homebrevingu https://www.minipivovar-ujkovice.cz/jak-z-homebreweringu-udelat-oficialni-pivovar/)

Co se týče domácího vaření piva, ať už jde o znalosti nebo vlastní zařízení, asi nejlépe je spolehnout se v tomto ohledu na kamarády a osobní doporučení. Existuje celá řada pivních webů a kolem řady z nich se již vytvořila rozsáhlá komunita. Kurzy domácího vaření piva se po řadu let, ještě před nástupem současné popularity minipivovarů, organizovaly např. kolem webu Světpiva (http://www.pivo-pivo.cz/svetpiva/), i když ten již několik let nebyl aktualizován. (To je bohužel osud celé řady tuzemských pivních webů. Počáteční nadšení nevydrží věčně; zejména projekty stojící na jediném člověku pak mívají omezenou životnost. I tak ale jsou ale pro mnoho čtenářů přínosné, a to i zpětně, pokud obsah zůstane nadále dostupný.)

Kurzy domácího i jiného vaření piva stejně jako pivní someliérství samozřejmě pořádají i subjekty, které se na popularitě tématu chtějí spíše přiživit a jejich nabídky jsou předražené. Nejlépe se proto spolehnout na dřívější osobní kontakt, na to, jak je kdo v oboru znám a jakou má za sebou historii.

Kromě otázky, zda/kolik je člověk ochoten za pivní vzdělání zaplatit, je dobré si dopředu rozmyslet především to, co je přesně cílem. Zda se člověk chce pouze vzdělat, nebo získat přímo praktické informace, doporučení k nákupům (u domácího vaření piva) – to může znamenat třeba i další kontakty nebo „manuály“ pro administrativní úkony, nejen samotné znalosti o pivu.  (Prodej zařízení a surovin pro domácí vaření piva, rady, tipy: https://www.pivoteka.cz/domaci-vyroba-piva, https://www.domacimikropivovary.cz/, http://www.homebreving.cz/.)

Ne každý zájemce o pivo smysluplně využije všechny nabízené pivní kurzy (např. kurz pivních vad asi nebude zajímat každého). V případě, že by člověk v oboru chtěl nějak dále působit v oboru i profesionálně, se mu bude hodit i nějaký štempl dokládající vzdělání – a samozřejmě ne každý štempl je pak stejně hodnotný. Kurzy se statutem rekvalifikačních si lze za určitých podmínek nechat proplatit.
A nakonec, pivní vzdělávání je současně zábava až zážitek, mnohé kurzy jsou pak přímo koncipovány jako „zážitkové“ (mimochodem – existují i takové kurzy čepování piva). Ty pak mohou třeba představovat i vhodný dárek.

Pavel Houser