Autorem knihy je fotograf a majitel rodinné sbírky starých fotografií Pavel Scheufler. Představuje pivní kulturu z pohledu fotografů v časech monarchie, počínaje sklizní chmele, přes proces výroby a zrání, až po pivní radovánky. Jednotlivé fotografie doprovází autor příběhy, které starým snímkům vdechují život.
Celkem 126 fotografií a 6 kapitol vtáhne čtenáře do doby na přelomu 19. a 20.století, přiblíží sklizeň chmele, vaření piva, dobývání ledu ze zamrzlé Vltavy k chlazení, a nakonec i pití piva v mnoha podrobnostech. Žádné jiné řemeslo nesouviselo v minulosti tak významně s hospodářským a politickým vývojem českých zemí jako pivovarnictví.
Mnoho profesí spojených s výrobou piva je již dávno zaniklých, ale o důležitosti pivovarnického řemesla svědčí i mnohá příjmení s názvy pivovarnických profesí, např. Sládek, Sládeček, Sklepník, Šrotýř (dopravce sladu), Bednář a další.
I tehdy si lidé potrpěli na rekordy. Pro Jubilejní výstavu v roce 1891 byl z podnětu společenstva Besedy bednářů pražských vyroben největší sud, který vážil 300 kg, pojal 620 hl piva a byl vysoký 435 cm. Materiálem byla tzv. „slavonská dubovina“ z dnešního Chorvatska.
Kde se pivo pilo?
Český veřejný a společenský život v době bez televize, rozhlasu, internetu a mobilů se odehrával zejména v hospodách. V Praze se pivo popíjelo U české koruny, U české udatnosti, , U Slavie, U českého rytíře, U lípy, U Žižkova dubu, Na Trocnově, U Svornosti, U Lipan, U labutě, U Tří pštrosů, U Fleků, U Nováků, Na Růžku, V Kufru a jinde.
Za zmínku rozhodně stojí i hostinec V Jedové chýši, jehož fotku také v publikaci najdete, který se stal i místem děje mnoha filmů z pražského podsvětí.
Dalšími místy vhodnými pro pití piva byly třeba výstavy a na nich provozované pavilony různých pivovarů. Jeden takový pavilon, původně Plzeňského Prazdroje, stojí dodnes jako budova Tyršovy plovárny ve Vysokém Mýtě. V publikaci jsou i fotky spojené s pivem a se sportem. Před objektivem fotografa pózovali třeba veslaři, velocipedisté… a všude se vzdávala úcta k pivu.
Z historie se zachovaly další dobové fotografie dokumentující restaurace a pivnice u koupaliště v Divoké Šárce, u plovárny na řece Otavě v Písku, u říčních lázní na Střeleckém ostrově v Praze a mnoho dalších. Díky dobovým snímkům z Scheuflerova archivu můžeme v knize nahlédnout i na plovárnu v Plzni nebo na pověstné pražské koupaliště Mlýnek.
Lázně Mlýnek
Plovárna Mlýnek, která se nacházela v místě dnešního předmostí Barrandovského mostu v Praze. Pod lidovým názvem Na Mlejnku nebo jen Mlejnek fungovala zcela jistě již v roce 1917, kdy zde byl natočen film Pražští adamité. Plovárna vznikla u Vltavy na potoce, který areálem protékal. Ve 20. letech minulého století ji dostal do pronájmu Josef Drahňovský, respektive jeho firma Grandpodniky Drahoňovský. Pan Drahňovský na konci 1. světové války pracoval jako číšník v přímořských lázních dnešního Chorvatska a po válce provozoval Varieté v pražské Vodičkově ulici.
Drahňovský najal jako správce koupaliště rodinu Míkových. Jan Míka (nar.1899) zastával v lázních funkci plavčíka, správce i číšníka, jeho manželka Zdeňka (nar.1912) se starala o provoz. Konzumace nápojů probíhala nejen přímo v lázních, ale i v restauraci U myslivce těsně před vchodem do lázní.
Mezi známé návštěvníky lázní patřili autor románu Saturnin Zdeněk Jirotka s rodinou, herečky Adina Mandlová i Lída Baarová, komentátoři tehdejšího rozhlasu, akademický malíř Cyril Kotyšan a další.
Lázně se nacházely přímo naproti Barrandovským terasám, otevřeným v roce 1932, spojení zajišťoval přívoz pana Marata. Kousek od lázní byla půjčovna loděk. Díky hladině vody v řece bylo možno poslouchat přímo na Mlejnku z protějšího břehu třeba koncerty orchestru R. A. Dvorského.
Zánik lázní je spojen s výstavbou mostu Antonína Zápotockého (dnes Barrandovského mostu). V prosinci roku 1977 vystěhovaly úřady rodinu Míkových ze dne na den, a příslušníci SNB dokonce zastřelili jejich věrnou fenku německého ovčáka Barilu.
Městská plovárna na Radbuze
Téměř v samém centru Plzně u řeky Radbuzy stávala říční Městská plovárna. Vznikla v roce 1910 ve čtvrti Doudlevce a byla známá také pod názvem „Grubrovka“. Nahradila tehdy populární plovárnu u dnes stojícího Wilsonova mostu, jehož stavbě a postupné regulaci toku řeky musela ustoupit. Zároveň měl přesun vyřešit i nedostatečnou kapacitu původního koupaliště.
Městská plovárna byla při svém otevření dobře vybavena a stala se dokonce vzorem pro Ženský klub v Chicagu. Po úspěšných prvních letech provozu zažívala plovárna těžké časy v době první světové války, kdy byl nedostatek lidí, kteří by dělali na plovárně dozor. Výuka plavání byla zastavena úplně. Přesto plovárna 6. července 1917 zaznamenala rekordní návštěvnost, 4863 osob.
Po konci války plovárna znovu naplno ožila a do 25. výročí, které oslavila v roce 1935, zaznamenala 1 100 000 návštěvníků. Po hubených časech druhé světové války, kdy byl provoz plovárny omezen, se začal provoz znovu rozbíhat. V 50. a 60. letech však zájem veřejnosti o koupání v řece upadal. Důvodem byla horšící se kvalita vody a ovzduší.
Plovárna byla ve své původní podobě v roce 1965 uzavřena a začala znovu ožívat až v roce 2013 díky iniciativě spolků Maják Plzně a Pěstuj prostor.
Pivovar U Fleků
Scheuflerova kniha dokumentuje s pomocí fotografií život s pivem a jeho konzumací převážně ve 2. polovině 19. století a začátku 20. století. Protože pivovaru U Fleků jsou zde věnovány pouze tři řádky a jedna fotografie. Rozhodli jsme se informace o něm rozšířit díky osobním zkušenostem studentů stavební průmyslovky se zaměřením na vodní stavby a vodní hospodářství, kteří restauraci U Fleků v Křemencově ulici navštěvovali nejen při povinné praxi v protější SPŠ chemické. V následujících řádcích tak přinášíme informace o pivovaru, jehož historie sahá až do roku 1499.
Pivovar U Fleků je jeden z nejstarších českých pivovarů, který se nachází v Praze v městské části Praha na Novém Městě v Křemencově ulici. Kromě pivovaru nabízí podnik také restauraci, Kabaret U Fleků a také expozici Pivovarského muzea U Fleků.
Dějiny pivovaru
Starobylost domu, kde se dnes nachází flekovský pivovar, dokumentuje gotické zdivo tří sklepení, jež místy vystupuje až do patra. První písemná zmínka o existenci starobylého domu Na Křemenci je již z roku 1430, kdy dům patřil barvíři Petrovi. Jisté je, že v roce 1499 dům U dvou strak, kde se nyní pivo vaří, koupil Vít Skřemenec se svou manželkou Dorotou od Heinricha Skržemence a začal v něm provozovat sladovnické řemeslo. Pivovar pak častokrát měnil majitele.
Vavřinec Skřemene se svou manželkou Magdalenou přebírá dům v roce 1533. Příliš se mu nevedlo a pivovar v roce 1537 prodává sladovníku Vavřinci Křemencovi.
V roce 1576 získala dům Ludmila, řečená Křemencová. Za jejího života (měla mimochodem čtyři manžele) prošel pivovar druhým obdobím rozkvětu.
Po bitvě na Bílé hoře byl celý dům zkonfiskován tehdejší majitelce Kateřině Ulrichové, která emigrovala. Vojtěch Záhořanský s chotí Ludmilou kupuje dům v dražbě v roce 1722 a vede si úspěšně (v roce 1725 vařil pivovar 19 várek, což je 380 sudů, z 24 maximálně povolených várek).
Roku 1762 podnik zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno U Fleků nese dodnes. František Pštross přebírá pivovar v roce 1807. Téměř celé 19. století patřil dům s pivovarem rodině Pštrossových, za jejichž správy podnik dosáhl dnešního rozsahu. Rodina Pštrossova se tak stává majitelem pivovaru na více než sto let.
Pro pivovar je významný zejména rok 1843, kdy se zde poprvé začal vařit proslulý flekovský tmavý 13° ležák. Ten se zde vaří dodnes.
V roce 1898 si pivovar pronajal Josef Karel Khop, který se zasloužil o další významné zvelebení pivovaru a restaurace. V roce 1902 byla upravena veranda Jitrnice a stará sladovna byla přestavěna na Rytířský sál.
Po úpravách z let 1900-1910 podle plánů Rudolfa Koukoly a Františka Sandera dostal pivovar současnou podobu a skladbu prostor. Výzdobu stěn malbou a sgrafity provedl zdejší stálý host, akademický malíř Láďa Novák ve stylu historismu, resp. novogotiky.
V roce 1905, po smrti J. K. Khopa nastupuje jako sládek Václav Brtník. U Fleků pracoval od roku 1898. Po 5 letech se stává společníkem Marie Khopové, vdově po J. K. Khopovi.
Marie Khopová a Václav Brtník kupují v roce 1920 pivovar od J. Pštrossové a stávají se spolumajiteli. Po smrti Marie Khopové se stává jeho jediným majitelem V. Brtník. Podnik zvelebuje a vede jej až do své smrti v roce 1937.
V roce 1937 přechází podnik do rukou jeho tří synů, Josefa, Václav a Františka. Nejmladší z nich, František, vyučený sládek jej provozoval do roku 1948. V následujícím roce 1949 jim byl podnik bolševiky zkonfiskován a znárodněn.
V roce 1959 byl podnik rozdělen na dva. Pivovar zůstal u Pražských pivovarů a restauraci převzal podnik RaJ Praha 1 (Restaurace a jídelny). V letech 1949 až 1989 prošel pivovar rekonstrukcí hlavně na počátku padesátých let. V průběhu dalších desetiletí se však vyskytly i úvahy o jeho zrušení. Vědomí jeho výjimečnosti a tradice však zvítězily a v roce 1983 bylo započato s další rekonstrukcí, jež byla dokončena v roce 1986, díky které dostal dnešní vzhled. Z ní vyšel pivovar jako moderní, a přitom unikátní historický provoz.
Rodina Brtníkových pak v roce 1991 získala zpět v restituci restauraci a o rok později i pivovar. V roce 1999, kdy se připomínalo 500 let existence pivovaru rodina Brtníků založila v objektu pivovarské muzeum. Zajímavostí pivovaru je mj. i to, že předposlední sládek Ivan Chramosil v pivovaru pracoval přes 40 let. Současným sládkem je od roku 2010 pravnuk legendárního sládka Václava Brtníka Michael Adamík.
Areál restaurace je dnes rozčleněn na několik sálů a sálků s originálními názvy: Staročeská, Velký sál, Kufr, Akademie, Rytířský sál zvaný Emauzy, Jitrnice, Václavka a Chmelnice – sídlo flekovského kabaretu. Každá z místností má svou bohatou historii a může se pochlubit unikátní výzdobou, o niž se postarali význační čeští umělci, patřící ke stálým hostům restaurace. V jedné z místností pivovaru je strop z jedlového dřeva, jehož stáří historici odhadují na téměř šest set padesát let. V areálu pivovaru je zvláště v létě oblíbená zahrada, která nabízí 500 míst k sezení.
Světoznámý ležák
V pivovaru se vaří Flekovský tmavý 13° ležák. Jedná se o spodně kvašené pivo vařené po bavorském způsobu. Používají se čtyři slady, žatecký poloraný červeňák a speciální kvasnice. Pivo se nikam nevyváží, lze jej vychutnat pouze v restauracích pivovaru a v pivovaru s výčepem Dva kohouti v Karlíně. Zákazníci si však mohou koupit pivo v ozdobných lahvích, které se staly sběratelskou raritou. Ročně se zde uvaří kolem 2 800 hl flekovského ležáku.
Společenská funkce
V 19. i ve 20. století se pivovar stal také zajímavým pražským společenským centrem. Pro kvalitu piva jej často navštěvovaly významné osobnosti české politické scény i kultury. Občas sem na pivo zašel divadelník a obrozenec J. K. Tyl, herci z nedalekého Národního divadla Jindřich Mošna, Eduard Vojan nebo Rudolf Deyl. Kolem roku 1890 pivovarskou restauraci navštěvovali spisovatelé Jakub Arbes a Jan Neruda, malíř Mikoláš Aleš, sochař J. V. Myslbek, architekt Jan Kotěra nebo písničkář Karel Hašler. Občas na flekovské zašla pěvkyně Ema Destinová, spisovatel Alois Jirásek a později třeba herec Jan Werich.
V době socialismu pivovar sloužil jako místo, kde si odbornou praxi odbývali pozdější vynikající čeští pivovarníci, jako Václav Berka nebo Josef Krýsl, působící později v Plzeňském Prazdroji, nebo Jiří Boček, z Budějovického Budvaru.
Pivovarská restaurace se však může pochlubit i jednou zajímavostí ze světa sportu. Roku 1911 zde skupina chorvatských studentů založila po zhlédnutí zápasu Sparty se Slávií klub HNK Hajduk Split.
Od 19. století až do 80. let 20. století zde sídlily různé společnosti divadelníků a muzikantů, komici a kabaretiéři. Pravidelně zde vystupovali Zdeněk Najman, Vítězslav Černý, Stanislav Fišer, Ljuba Hermanová a další, natáčely se zde televizní estrády, např. Dostaveníčko U orloje. Na přelomu 19. a 20. století se zde hrálo loutkové divadlo Klubu vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenic.
Dnes je světoznámý pivovar U Fleků hlavně turistickou atrakcí. Dobré pivo a česká kuchyně lákají více zahraničních návštěvníků, přesto tu češtinu také zaslechnete. Místo rozhodně stojí za návštěvu, všechny restaurační sály dohromady pojmou 1195 hostů! Historická památka či poutní místo pivařů osloví každého.
Osobní vzpomínka autora se váže nejen na letní prázdniny, které trávil u Františka Brtníka st. v Husinci u Prachatic a chodil s ním na ryby na přehradu, ale také na den 26. dubna 1986, kdy zde proběhla závěrečná večeře československých šermířů pod vedením trenéra Radko Trohaře po utkání s francouzským družstvem šermířů a šermířek. Ano, je to přesně den, kdy došlo k havárii jaderné Černobylské elektrárny na Ukrajině. Po příletu na pařížské letiště Charlese de Gaulla se Francouzi museli podrobit kontrole francouzských chemiků. Přesto to nebyla U Fleků jejich poslední návštěva.
Kontakt: U Fleků, Křemencova 11, 110 00 Praha 1, www.ufleku.cz
Autor: Jiří Kouba, vyšlo v časopise Bazén & Sauna č. 7/8 2022
