Trocha historie
S jinými obaly než lahvemi se u nás začalo experimentovat v 70. letech v případě Budvaru (zdroj: Antonín Kratochvíle: Pivovarnictví českých zemí v proměnách 20. století, 2005). Plechovky se na tuzemském trhu prodaly i přes vyšší cenu proti lahvi, nicméně s výrobou se po úvodním experimentu v Budějovicích nepokračovalo; obecně lze říci, že před rokem 1989 byla piva v plechovce vzácností. (V USA přitom tato technologie odstartovala už ve 30. letech; stejně tak má v USA původ současná revoluce speciálů a minipivovarů/řemeslných pivovarů. To jen k rozšířenému přesvědčení, že Česko je pivní velmoc – v určitých ohledech určitě ano, v jiných ale zase ne.)
Po roce 1989 se kupodivu tuzemské pivovary pokoušely prodávat v plechu po zahraničním vzoru především třetinky, ale zákazníci malá piva kupovat odmítali. Z 90. let si možná ještě někteří pamětníci vzpomenou na plechovky o obsahu 5 litrů, tedy „minisoudky“ určenými pro rodinnou večeři nebo skromnou párty. Plastové lahve na pivo se objevily až v roce 1998, již v dnes nejběžnějším objemu 1,5 l. V první fázi si je zákazníci kupovali pouze výjimečně, v souvislosti s turistikou/rekreací. Nakonec i dnes je hlavní motivací pro koupi PET lahve nízká hmotnost a fakt, že díky většímu objemu „cestovní“ pivo vydrží déle studené. (Lahvové pivo bývá obvykle levnější než stejná značka v plechu/plastu, takže o cenu vratného obalu zde prakticky nejde. Ovšem pozor, někdy se stejně označované pivo v lahvi a plechovce může i lišit.)
Technologie jde vpřed
Od 90. let vnímali někteří zákazníci plech i plast negativně a tvrdili, že má negativní vliv na chuť nápoje. Mohlo na tom být něco pravdy, je ale třeba říct, že obalové technologie se neustále vyvíjejí a vylepšují, a to jak z hlediska samotného obalového materiálu, tak i způsobu uzavírání a dalších technik. Například při plnění plechovek se dnes může postupovat i dost sofistikovaně a v několika krocích. Do plechovky se (třeba i víckrát) foukne oxid uhličitý a pivo se lije až na něj, do plné plechovky se navíc kápne horká voda – to všechno slouží k tomu, aby se minimalizoval obsah kyslíku, jehož zbytky vytlačí pěna. (Tak např. popisuje konkrétní používaný postup M. Rouč z pivovaru Krušovice; plechovka má oproti jiným typům obalů větší hladinu, kde může docházet ke kontaktu s kyslíkem, což je cílem minimalizovat.)
Konzumenti si zvykli, čemuž odpovídá i stoupající množství prodávaných plechovek a plastu. Absolutní čísla jsou ovšem ovlivněna tím, že od roku 2003 navíc stabilně roste množství piva konzumovaného off-trade (mimo provozovnu). Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven se obě křivky protly roku 2009, kdy „odneseného“ piva vypilo víc než piva v restauracích. V roce 2019 se v restauracích konzumovalo už jen 35 % piva, takže bez ohledu na podíly sklo/plech/lahve je zde v absolutních číslech prostor pro růst všech těchto položek. Co se relativních podílů týče, v roce 2019 představovalo lahvové pivo 40 % celkové spotřeby, PET 11 % a plechovky 12 %. K tomu ještě stojí za to dodat, že podíl plechovek v letech 2019-2019 stabilně rostl (za uvedené období až o třetinu), skleněné lahve zůstávají zhruba na svém, a PET lahve mírně klesaly.
Plusy a minusy
Aktuální srovnání současných obalů provedli v loňském roce vědci z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. „Použili jsme čtyři základní obalové materiály, které najdeme na českém trhu: půllitrovou lahev z hnědého skla, dále 1,5litrovou hnědou PET lahev, půllitrovou hliníkovou plechovku a padesátilitrový keg sud.“ Vzorky byly skladovány v místnosti se stálou teplotou a bez přístupu světla. První testy byly provedeny ihned po dokončení výroby piva, další pak pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku,“ uvádějí autoři výzkumu. Test byl takto podroben ležák českého typu a zahrnoval jak fyzikálně-chemickou analýzu, tak i senzorické hodnocení.
A výsledek? Nejhůře z hodnocení vyšla PET lahev, následovalo sklo, plechovka a sud. PET lahev špatně těsnila, z piva unikal oxid uhličitý a dovnitř se dostával kyslík. Ani korunkový uzávěr skleněné lahve netěsnil stoprocentně. Na druhé straně, negativní změny chuti zde nastaly stejně až relativně za dlouho, u PET lahve po 6. měsíci, u skleněné lahve po 8. Otázkou je, zda by totéž platilo i pro senzorické změny jiných typů piva…
Jenže ani tento výzkum neznamená konečnou odpověď. Odpůrci plechu například uvádějí, že materiál je hůře odolný pro teplotní šoky, takže při převozech a skladování piva v parném létě by hodnocení mohlo dopadnout jinak...
A z druhé strany ani plast není třeba zatracovat. K výhodám PET lahví patří větší objem piva, což snižuje jeho degradaci oproti skladování po půl litru (samozřejmě z tohoto hlediska je pak nejlepší sud či tank). Nenáviděný a tzv. neekologický plast přímo podporuje pivní rozmanitost, protože si v něm lidé odnášejí produkci minipivovarů a restauračních pivovarů k další konzumaci; minipivovary často prakticky nemají jinou možnost. Navíc plast (i plechovky) také výrazně zjednodušují dopravu piva a snižují spotřebu pohonných hmot na množství nápoje. Při kamionové přepravě piva hraje velkou roli i nerozbitnost obalu.
To samozřejmě neznamená, že by na plechovkách i plastu nebylo co zlepšovat, ať už z hlediska technologie (jak z hlediska senzoriky, tak např. samorozkládající se plasty) nebo zavádění vratných systémů.
Zelená vs. hnědá
A mimochodem, závěrečná perlička. Ani lahev není jako lahev. V minulosti byly zelené lahve kdovíproč oblíbenější než hnědé, a dokonce se udávalo, že se pivo v nich s menší pravděpodobností kazí. Ani tohle není ale podle všeho pravda. Výzkum Petra Gabriela z Matfyzu (diplomová práce Studium tepelné a světelné degradace piva a dalších fermentovaných nápojů) ukázal, že k chemické degradaci obsahu lahve může naopak docházet rychleji v lahvích zelených: ty totiž propouští světlo z modré části spektra, tedy to nejenergetičtější. Když už bychom tedy měli nějakou verzi lahve upřednostňovat, byla by to ta tmavá (a neprůhledné plechovky jsou z tohoto hlediska úplně nejšetrnější); ale samozřejmě, naše preference při pití piva se neřídí jenom vědeckými poznatky, ale i zvykem, kulturou, estetikou nebo prostým rozmarem.
Pavel Houser
