České pivní pohádky
České pivo je národní poklad. Klenot tradiční české kultury, stejně jako knedlo vepřo zelo nebo Jára Cimrman. Vaří se u nás už od roku 993 a od té doby zkrášlilo nespočet postav českých pivařů. Bez piva by bylo v Česku rozhodně méně veselí a radosti. Proto je potřeba ho opěvovat a zároveň vzdát hold i českým pivařům, bez jejichž bodrého nasazení by české pivo nikdy nezískalo tolik věhlasu. Z těchto důvodů jsou pohádky sourozenců Vávrových věnovány právě českému pivu a českým pivařům – dědečkům, tatínkům, partnerům, kamarádům, ale i manželkám a přítelkyním, které jejich zálibu láskyplně trpí a mnohdy i sdílejí.
Pointa.cz | České Pivní Pohádky
Paměti sládka
Sbírka autentických záznamů z deníku houževnatého světoběžníka, zaníceného Sokola, a především uznávaného pivovarnického odborníka Rudolfa Tilleho (1892 - 1998). Člověka, který se v životě nebál riskovat, který vždy neochvějně důvěřoval vlastním schopnostem a jemuž osud připravil neobyčejně pestrou životní dráhu.
Pod Tilleho rukama a pod jeho drobnohledem se pivo vařilo napříč celou Evropou. Kniha tak nabízí dechberoucí exkurz do tajů pivovarnictví, ale spolu s ním i desítky téměř neuvěřitelných, a přesto skutečných příběhů hrabalovského ražení, situovaných na pozadí evropských dějin.
Třeba o tom, jak se jezdí na krách v ledové řece; jak to bolí, když si bez zeptání půjčíte tatínkovu dýmku; jaké to je, když v ocelárně změníte složení vyráběných šrapnelů a nikomu o tom neřeknete; jak je možné se z válečného zákopu dostat zpátky domů; jak se vyhrává výběrové řízení na pozici sládka plzeňského Gambrinusu; nebo jak se v srbské Jagodině zakládá nová sladovna, když vám ta původní shoří před očima.
Kdo knihu napsal?
Moje jméno je František Barac – jako vnuk Rudolfa Tilleho jsem za ním jezdíval do Chebu, kde trávil důchod. Byla to jeho poslední pivovarnická štace, kde řediteloval. Po převratu v roce 1948 totiž komunisti všechny odborníky ze znárodněných fabrik vyházeli. Nakonec ale zjistili, že se bez nich neobejdou, a tak i mému dědovi dovolili pracovat v jeho oboru. Ale musel jít do pohraničí.
Chodili jsme spolu na ryby. A protože ryby skoro nikdy nebraly, bylo o čem vyprávět. Vzpomínal třeba, jak při degustaci chebské pivo porazilo i Plzeň – to díky tomu, že v Chebu obnovil přívod kvalitní vody z hraničního pásma. Na tamní pivovar nedal dopustit. Vyprávěl ovšem i spoustu dalších, často dobrodružných a vpravdě neuvěřitelných historek, které jsme jako děti milovali.
Děda tehdy psal své paměti a já jsem se s ním domluvil, že je budu opatrovat, až nebude. Máme doma velký starý kufr s černobílými fotografiemi z jeho života a s jeho originálním rukopisem. Nechal jsem je přepsat, abych rodinnou historii zachoval pro své děti (moje dcera Míša se shodou okolností narodila na dědovy sté narozeniny) a s tím, že bych je jednoho dne rád vydal.
Obě tyto knihy i spoustu dalších titulů je možné objednat v e-shopu nakladatelství Pointa a ve všech tradičních knihkupectvích nebo e-shopech.
